Jedná se o názorový článek Shanea Neagla, šéfredaktora časopisu „The Tokenist.“
Stále znovu a znovu vidíme, jak mainstreamová média využívají domnělou výhodu bitcoinu: spotřebu energie. Pro síť Bitcoin se tato cesta stala až příliš známou.“
Stačí se podívat, co se stalo v květnu 2021, kdy Elon Musk efektivně „zlomil“ cenu Bitcoinu, když společnost Tesla oznámila, že již nebude přijímat BTC jako platidlo s odkazem na obavy o životní prostředí. Cena jednoho bitcoinu klesla během dvou hodin po tomto oznámení o téměř 8 000 dolarů. Podobných případů je také nespočet.
Ale závěr je následující: Je zcela zřejmé, že vnímání základů bitcoinu dalece přesahuje bezpečnost sítě, spolehlivost kódu a omezenou nabídku aktiva. Svou roli hraje i spotřeba energie bitcoinu. Tak velkou roli, že významně ovlivňuje nejen cenu bitcoinu, ale i jeho regulační rámec. V dobrém i zlém, o tom opravdu nelze polemizovat.
Ale co kdyby spotřeba energie bitcoinu byla vlastně dobrá věc? Co kdyby Bitcoin fungoval jako „úložiště energie“, které by představovalo lepší alternativu k jakémukoli měnovému systému, který jsme kdy viděli?
Koncept měny založené na energii naštěstí není tak radikální a nový, jak si lidé mohou myslet – existuje již více než sto let. Dosud však neexistovaly potřebné podmínky (tj. technologie), které by umožnily takový vývoj, jenž by změnil civilizaci.
Tato technologie však nyní existuje a jmenuje se Bitcoin. Vysvětlím vám to.
Peníze a „životní energie“
Vývoj lidské civilizace se do značné míry soustředí na vyřešení jedné klíčové otázky: Jak oceňujeme skutečnou hodnotu zboží a služeb?
Přesněji řečeno, jak tuto hodnotu oceňujeme co nejjednotněji a bez námahy?
Vezměme si období starověkých směnných systémů, kdy jednotný systém fiat měny ještě nebyl vymyšlen. Směna plodin nebo dobytka za služby byla běžná. Tento systém byl však plný neefektivity, protože byl do značné míry závislý na vzájemné shodě přání. Vezměme si rybáře, který chtěl vyměnit své ryby – ale pouze za sůl, kterou potřeboval k uchování svého budoucího úlovku před zkažením. Každý jedinec, který chce vyměnit rybu, musí mít nyní přesně to, co chtěl rybář: sůl.
V takovém scénáři je snadné pochopit, jak je princip nabídky a poptávky pokřiven.
Určení spravedlivé směny za jedinečné, nehybné předměty představuje výrazný problém. Jak zajistit, aby obě strany byly náležitě odměněny za energii, kterou investovaly – svou „životní energii“ – do výroby prodávaného výrobku nebo služby?
Tento pojem „životní energie“ se vztahuje k času, úsilí a tvůrčí energii, které jednotlivci vkládají do své práce. Každý člověk má omezený časový úsek, který přeměňuje na hmatatelný, produktivní výstup – měřitelnou formu energie.
V tomto systému směny však životní energie není náležitě zohledněna. Naopak, vnější faktory silně ovlivňují hodnotu výrobku nebo služby – často na úkor životní energie věnované na jejich výrobu.
V ideálním případě potřebujeme systém, který umožní akumulovat a uchovávat tuto vynaloženou energii – kterou můžeme označit jako „přebytečnou energii“ – a s ní spojenou hodnotu.
Výhody zde dalece přesahují jednotlivce, který tuto energii vynaložil. Tento koncept „přebytečné energie“ je metaforickou krví každé ekonomiky Pokud je tento tok ztížen nebo se sráží, vede to k méně živé, stagnující ekonomice. Pokud je správně skladována a tekutá, může vést k inovacím a průlomovým objevům, z nichž má prospěch celá společnost.“
Pokud nezavedeme přesné mechanismy, zachycení a skladování přebytečné energie či hodnoty se stane nemožným.“
Proto se stává životně důležitým co nejefektivnější měření tohoto energetického výdeje, aby byla zajištěna spravedlivá kompenzace – a schopnost zužitkovat – vynaloženou energii. V tomto ohledu byl významným mezníkem na civilizační cestě vývoj od směnného obchodu ke zbožovým penězům, který nakonec vedl k používání přenosných, vyměnitelných a standardizovaných kovových mincí.
Historická devalvace životní energie
Římská říše si zakládala na ekonomické efektivitě tím, že minimalizovala tření peněz. Její krví byla měna denár, vytvarovaná z omezených zásob drahých kovů. Omezená povaha denáru umožňovala, aby sloužil jako uchovatel hodnoty
Současně přenosnost denáru jako uchovatele hodnoty umožňovala, aby se rozšířil po všech koutech říše, snadno se přepravoval a obchodoval s různými obchodníky. V důsledku toho hospodářský oběhový systém přetékal energií. Protože se minimalizovalo tření při výměně zboží a služeb, mohly vznikat nové specializované trhy práce, které zvyšovaly produktivitu a inovace.
Z měnového hlediska bylo vše v pořádku. Římská civilizace dosáhla komoditní měny, která usnadnila hospodářskou expanzi. Taková standardizovaná měna, přenosná a omezená, jaká byla, uchovávala a účinně zachycovala římskou energii do produktivity a hospodářského růstu.
Dokud se tak nestalo, na základě dekretu.
Jak každý římský císař toužil vynaložit více energie, než mu měna umožňovala, začal erodovat zásobárnu hodnoty denárů.
Denáry zůstávaly přenosné a směnitelné, přesto jejich schopnost přesně vyjádřit výdej životní energie lidí začala slábnout. Obsah stříbra v každém denáru byl stále menší a menší, což snižovalo schopnost měny udržet si hodnotu a nakonec i kupní sílu
Dnes to chápeme jako inflaci. S každým cyklem znehodnocování měny lidé ztráceli důvěru, že jejich životní energie je správně měřena, což se dost podobá tomu, co se děje dnes:
Spojené státy jsou ve zvláštní historické pozici, kdy mohou exportovat domácí inflaci díky postavení dolaru jako světové rezervní měny (GRC). Proto mohou mzdy nadále růst inflačním tempem. Protože se však z dluhových stropů staly dluhové žebříky, nikdo s jistotou neví, jak dlouho to bude udržitelné
A rozhodně to není udržitelné v mnoha jiných zemích s dvoucifernou a dokonce trojcifernou mírou inflace
Peníze: Co je třeba napravit?
Jaké zákonitosti tedy můžeme vypozorovat z naší peněžní historie?
Za prvé, aby bylo možné správně měřit energetické výstupy života, musí být měřítko zaměnitelné a standardizované, což usnadní proveditelný výpočet hodnoty neměnného zboží a služeb. Za druhé, měřítko musí zároveň uchovávat hodnotu a být přenosné.
Tyto základní prvky poskytují lidem nástroj, který jim umožní přesně přeměnit jejich omezený čas a energii – životní energii – na produktivní, dobře kompenzovaný energetický výstup.
Když se podíváme na všechny moderní fiat měny, jejich uchovávání hodnoty stojí na vratkých základech. Problém je v tom, že centrální banky nahradily císaře – ale jejich dekrety nejsou o nic méně rušivé.“
Na základní úrovni je výměna finančních prostředků mezi zaměstnavateli a zaměstnanci výměnou energie. Ale ani zaměstnavatelé, ani zaměstnanci nemají kontrolu nad proudem této kompenzační energie(cy). Tento proud energie je poskytován prostřednictvím měny – a je zcela pod kontrolou centrálních bank.
Jsou to tedy centrální banky, které mají jedinečnou pravomoc tento proud energie v čase měnit, což je ozvěnou praxe starořímských císařů.
Největší vliv na uchování hodnoty měny má její nabídka a emisní plán. Centrální banky i římští císaři měli tendenci radikálně měnit dostupnou nabídku, což tento atribut negativně ovlivňovalo.
To zase negativně ovlivňovalo schopnost lidí zhodnocovat svou vynaloženou energii.
Energetická měna jako nová milníková technologie
Od směnného obchodu a komodit až po kovové mince a fiat papírovou měnu přinesly historické měnové experimenty závěry, které se dají použít.
Vedle přenositelnosti je nesmírně důležité zachovat integritu uchovatele hodnoty měny. Aby toho bylo možné dosáhnout, nesmí se spoléhat na svévolná nařízení.“
A právě takovou revoluci přinesl Satoshi Nakamoto svou bílou knihou o Bitcoinu. Je třeba zbavit důvěry centralizované subjekty, které mají naprostou kontrolu nad peněžními systémy – a možnost jednotlivců zhodnocovat svou vynaloženou energii prostřednictvím práce: „elektronický platební systém založený na kryptografickém důkazu namísto důvěry“, jak se vyjádřil Nakamoto.
Otázka se pak přesouvá k následujícímu: Jak zabezpečíme tuto novou složku důvěry?
V minulosti intelektuálové prosazovali, aby peníze byly podloženy jednotkami energie. Konkrétně v přednáškách Johna Maynarda Keynese z let 1912 až 1913, které poskytly intelektuální rámec pro způsob měření peněz „v jednotkách elektrické energie“
Americký průmyslník Henry Ford, který vždy předbíhal dobu, brzy poté, v roce 1921, skutečně navrhl energetickou měnu. Fordovy „energetické jednotky“, vyráběné z největší elektrárny na světě, měly vyřešit problém „mezinárodní bankovní skupiny, na kterou jsme si tak zvykli, že si myslíme, že jiný žádoucí standard neexistuje.“
Bitcoin: Energeticky zabezpečený systém přenosu energie
V případě Bitcoinu je tato nová složka důvěry zajištěna prostřednictvím energie.
Bitcoin je nejen přenosný, ale i digitálně přenosný, což doplňuje naši digitální éru. Není pouze vzácný, ale jeho vzácnost je definována energeticky. To souvisí s Fordovým snem o měně založené na energii, ale se zásadním rozdílem. Fordova zamýšlená energetická měna, vázaná na největší světovou elektrárnu, by byla náchylná ke zranitelnosti spojené s centralizací. Bitcoin naproti tomu využívá energii z jakéhokoli dostupného zdroje.
Decentralizovaná povaha výpočetní energie vytváří odolný a robustní systém. Právě prostřednictvím této energie samotné zajišťuje síť Bitcoin tuto novou složku důvěry – kryptografický důkaz.“
V tomto světle není náhodou, že Michael Saylor vykresluje vizi Bitcoinu jako řešení problému, jak uchovávat energii v čase a prostoru.“
Vrátíme-li se k jednomu z prvních zmíněných bodů, kde vnímání Bitcoinu přesahuje jeho vlastní základy, zbývají dvě otázky: Jak odolný by měl být Bitcoin vůči vnějším faktorům? Existují nějaké legitimní hrozby?“
Stačí se podívat na nové technologie, které se vyvíjejí závratnou rychlostí. Očekává se, že umělá inteligence (AI) silně ovlivní svět financí – od dlouhodobého investování a správy portfolia až po krátkodobé obchodování s opcemi. S rozvojem a masovou integrací umělé inteligence se však realita a iluze budou prolínat. Oddělit je od sebe bude obtížný úkol.
Jak takové významné inovace ovlivní Bitcoin?
Bitcoin je připraven takové technologické revoluce ustát. Neměnná povaha blockchainu umožňuje určitou míru ověřitelnosti, kterou rozvoj umělé inteligence vyvolá větší potřebu. Ještě důležitější však je, že zastánci bitcoinu vidí, jak bitcoin představuje něco jako povolání, nikoliv aktivum určené pouze ke spekulaci a zisku. Tento typ podpory „větší než život“ Bitcoinu jen pomůže, aby vydržel inovace, které změní život, změny politického režimu nebo jiné existenční „hrozby“, které se mohou v budoucnu objevit.“
Přesto stále chybí správný rámec, pokud jde o spotřebu energie Bitcoinu, jak jsem se zde pokusil vyjádřit.
Podle nedávného průzkumu například 76 % investorů chce, aby byl BTC „šetrnější k životnímu prostředí“ – což se míjí účinkem, pokud jde o vztah mezi spotřebou energie Bitcoinu (nebo jinými slovy jeho způsoby zabezpečení sítě) a naší schopností efektivně zužitkovat životní energii, kterou mu věnujeme.
Síť Bitcoin díky své charakteristické schopnosti uchovávat a přenášet energii toto dilema řeší
Nejenže je síť energeticky zabezpečena, ale má potenciál efektivně umožnit jednotlivcům řádně zhodnotit využití jejich životní energie. To znamená, že Bitcoin se již vydal na nevídané území energetické měny – nejen ve prospěch jednotlivce, ale celé společnosti
Historie je tady a cesta teprve začíná
Toto je hostující příspěvek Shanea Neagla. Vyjádřené názory jsou výhradně jeho vlastní a nemusí nutně odrážet názory společnosti BTC Inc. nebo časopisu Bitcoin Magazine.
