„Dej mi svobodu, nebo mi dej smrt!“ Ben James šťouchl vidličkou do vzduchu, aby to zdůraznil. Usmála jsem se na svého manžela, když si pochutnával na steaku, který jsem grilovala na zahradě. Vyprávěl mi o druhé Citadele, kterou chtěl vytvořit, té přidružené k nám, vedené jako ta naše, ale na Marsu. Měli jsme dost bohatství a zbraní z počátečních nákupů bitcoinů jeho otce, abychom mohli vytvořit více měst, kdybychom chtěli. A Ben James chtěl.“
Podíval jsem se na naši dceru Marlu, která poslušně šlehala sendviče pro své bratry, než se vrátili domů; byla krásná, za dlouhými vlasy jí svítilo slunce, zatímco vítr procházel okny naší kuchyně a jemně šustil jejími šaty v horkém letním vzduchu, zástěra zvýrazňovala její štíhlý pas. Navázali jsme oční kontakt, proběhlo mezi námi hluboké porozumění a poznání. Moje nejmladší dcera, šestiletá Eloise, seděla u stolu a učila se číst.
V citadele Bena Jamese se každé dítě učilo doma. Některé z nás maminek spolupracovaly, abychom si ulehčily práci, a rok nebo dva učily cizí děti, pak se vyměnily.
„Říká se, že Mars je jako Starý západ,“ řekla Marla. Odvrátila jsem se, protože jsem věděla dřív, než některá z nich řekla další slovo, jak tenhle rozhovor dopadne. „Přežití je tak obtížné, že ženy musí být ochotné chovat se jako muži, dělat všechno, co dělají muži, ať už proto, že je toho tolik, nebo proto, že muži umírají.“
Ben James odložil vidličku a zvedl obočí, jak ji hodnotil. „Možná ti kluci jen ještě nepřišli na to, jak se chovat mužně,“ řekl. „Takové chování by se v mé citadele na Marsu netolerovalo o nic víc než tady. Žádná moje žena nikdy nebude pracovat pro jiného muže. Nebudu mít ve své rodině ani ve své citadele děvky.“
Marla se zatvářila šibalsky. „A co z toho vyplývá, že muži pracují pro jiné muže?“ zažertovala šibalsky. „Nepracoval jsi náhodou pro…“
Židle Bena Jamese bolestivě zaskřípala na podlaze, když se vymrštil na nohy. Můj manžel a moje dospívající dcera se na sebe upřeně dívali a já jsem měla chuť ji chytit za ruku, stáhnout ji zpátky a říct jí, ať přestane být vzpurné a impulzivní dítě. V Citadele bylo slovo panovníka zákonem. A ten tě mohl z rozmaru vyhostit, nebo ještě hůř.“
„Jsi mladá, chaotická žena,“ řekl tiše. „Nedokážeš pochopit, jak světy fungují. Máš všechno, co potřebuješ. Jako rodina jsme svobodní od tyranie státu. A ty máš to štěstí, že jsi tam, kam patříš. Ženy jsou nejšťastnější v domácnosti, vaří, pracují s dětmi. O takových hloupostech už nebudu slyšet.“
„Ano, ano, Bitcoin dává svobodu,“ usmála se Marla. „Bez svobody lepší smrt.“ Způsobem, jakým to umí jen puberťačka, se na něj šibalsky zašklebila, našpulila ústa a vrátila se k dramatickému dojídání sendvičů. „Tak ráda si mažu majonézu na krajíce chleba, zatímco moji bratři nakupují rakety na vzdálenou planetu.“
„Vypadni!“ Ben James vykřikl:
„S radostí.“
Marla odešla a samolibě upustila nůž na nedojedené sendviče.
Povzdechla jsem si a soucitně se na něj podívala. „Ona se to naučí,“ řekla jsem.
„Včera tu byl Jeremy,“ řekl.
„Aha?“ Zeptala jsem se a srdce se mi rozbušilo.“
„Chtěl by si ji vzít.“
Rozzářila jsem oči vzrušením. „Chtěl by ji uvést do souladu.“
Konečně! Na tohle jsem se chystal celé roky.
„Vskutku. Ještě pár let a jeho bitcoinový majetek bude stačit na malou vlastní citadelu. Žádné město, ale určitě malé městečko nebo velký ranč, kde bude bydlet tucet dalších rodin. Vedl by ji velmi dobře.“
Do domu vběhli všichni čtyři synové najednou: sedmiletý Jared, třináctiletý Bo a sedmnáctiletá dvojčata Jackson a Luke.“
Ben James se široce usmál a posadil se zpět ke svému steaku. „Dodělej jim sendviče,“ řekl mi.
Dobromyslně jsem se zasmála, s úsměvem se otočila k pultu a pustila se do dokončování jejich jídla.
Ben James měl v hlase souhlas. „To je, chlapci, dobrá ženská! Nikdy nežádejte ženu, aby vám něco připravila k večeři; musíte jí to říct. Když řekne ne, odejděte. Pokud si bude stěžovat na to, jak jsi jí objednal, najdi si jinou ženu. Základní zkouška kvality ženy.“
Podal jsem synům jídlo a zeptal se Luka, jaký byl den
Usmál se na mě. „Hromada věcí, které bys nepochopil,“ řekl mi láskyplně.“
Vzpomněl jsem si na své dny před vypuknutím války, předtím, než se společnost rozpadla v anarchii, kdy jsem se ve škole učil stavět právě ty rakety, které si pravděpodobně chtěl koupit. Neměl ani ponětí, jak fungují.
Ale Ben James vždycky říkal, že výroba raket mě nikdy nebude naplňovat. Moje štěstí bylo právě v domácnosti. Usmívala jsem se na své čtyři chlapce a Eloise, na svého manžela. Ty dny plné zvědavosti a řešení problémů byly za mnou. Bohatství mého tchána mi umožnilo být skutečně šťastná tady, v tomto domě, bez dopaminových návalů intelektuálních a technických problémů, které jsem řešila každý den. *) Myslela jsem si, že jsem si Bena Jamese vzala z lásky. Ale on mi brzy poté vysvětlil, že ženy se od pradávna vdávají hypergamaticky, aby přežily. Ženy nebyly stvořeny k tomu, aby muže milovaly, pouze aby si jich vážily. Jeho úkolem bylo milovat mě, zajišťovat a chránit, stejně jako já děti. Hodně mě toho naučil a jeho vášeň pro samovládu mě nakazila. *Oči mi spočinuly na citátu zarámovaném v obývacím pokoji. „Nevěřím, že ještě někdy budeme mít dobré peníze, dokud tu věc nevytrhneme z rukou vlády, to znamená, že ji nemůžeme vytrhnout z rukou vlády násilím, jediné, co můžeme udělat, je nějakým lstivým oklikou zavést něco, co oni nemohou zastavit.“
Bitcoin. Nástroj, který vyrovnal dynamiku moci mezi mocnými a ovládanými. Prostředek svobody pro miliony lidí. Velký povznášející prostředek.“
Usmál jsem se.“
Když si Ben James druhý den posadil Marlu a oznámil jí, že si má vzít Jeremyho, ohromil mě její klid. Ani se nezachvěla, ani se nepodívala mým směrem. Několik vteřin tupě zírala na podlahu. Po chvíli se jí na tváři objevil drobný úsměv a podívala se Benovi Jamesovi přímo do očí. „Otče.“ Zamrkala. „Vždycky jsi mě toho tolik naučil.“
Vypadal překvapeně. „A?“
Pokrčila rameny. „To je všechno. Chci, abys věděl, že jsem si to navzdory všemu vzala k srdci.“
Podíval se na mě zmateně. Ale pak jí řekl: „Za dva měsíce se budete brát, jakmile budou zařízeny všechny svatební detaily. Ty a tvoje matka to vyřešíte.“
Marla se na mě konečně podívala. V její tváři se objevila nová vážnost, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Ale pochopil jsem to; byla připravená.“
Na tento svatební den jsem se připravoval celé roky a dílky do sebe snadno zapadaly; pronájem kaple kilometr od domova, nákup a balení oblečení na svatební cestu, převod peněz, které její otec našetřil jako věno, na nové UTXO, připravené spojit prostředky s manželem. Dceři se dařilo, byla dost bohatá na to, aby vlastnila vlastní pozemek, a to velkou část. *Můj manžel viděl později během dne poplatek letecké společnosti. „Vidím, že jsi jí sehnal letenky na svatební cestu. Trochu drahé.“
Ušklíbla jsem se. „Chtěla jsem, aby letěli soukromě.“
„To je v pořádku, měla jsem to udělat já. Vím, že ženy nemají moc rády finance. Nemůžeš za to, že tě předražili.“
Pokrčila jsem rameny a vzpomněla si, jak mě poprvé uhodil; utratila jsem peníze za letenku, plánovala jsem výlet za kamarádkami. Dal mi jasně najevo, že ženy cestující samy za zábavou vždycky vedou k aférám a zlu, zvlášť když jedou s kamarádkami. Později mi vysvětlil, že chtít navštívit mou matku je stejné tabu. Věděla jsem, že po svatbě s Jeremym už Marla na návštěvu nepřijede. Zůstala by doma s dětmi, i kdyby Jeremy navštívil Bena Jamese.“
O dva měsíce později bylo vše připraveno. „Sejdeme se v kostele,“ řekla jsem Ben Jamesovi. Můj pohled znovu spočinul na zarámovaném citátu. „Nějakou mazanou oklikou.“
Kluci zamířili na rozlučku se svobodou, zatímco Marla, Jared a Eloise se naskládali do auta, zatímco já jsem do kufru naložila Marlin kufr na svatební cestu. Večer jsme se měli sejít v kapli na svatbě. S Marlou jsme se na sebe usmáli, když Ben James a moji starší synové odjížděli
Nastoupili jsme do auta. O dvě hodiny později jsme dorazili na místo určení. Popadla jsem její kufr, v němž bylo oblečení pro mě, Marlu a obě malé děti. V mé hlavě a stejně tak v Marlině hlavě znělo stejných dvanáct slov. Spěchali jsme k soukromému letadlu, které na nás čekalo, a pilot nám sám vyšel vstříc a ověřil naše čtyři zlevněné letenky, než nás doprovodil do interiéru. Za deset minut jsme byli ve vzduchu.
__________________________
V Rocksonově citadele jsme žili šest let. Celé dva roky trvalo, než nás Ben James našel. Rychle si uvědomil, že jsme utekli do malého národa, který byl mnohem bohatší než on. Nemohl udělat nic, aby nás dostal zpět. Měl jsem svůj vlastní bitcoin, o kterém se nikdy nic nedozvěděl, stačilo utéct, najmout si ochranu a nemohl nás zastihnout – už jsem se nebál o naše životy
Brzy jsem se podílel na prosperitě Rocksonu, už jsem nebyl v Citadele s mozkovou kapacitou pouhých 50 % její populace, která si dokázala koupit jen zchátralé rakety, ale v Rocksonu, společnosti, která stavěla nové a vytvářela inovace. Přidával jsem svou neukojitelnou zvědavost a radost z objevování, svou mozkovou kapacitu, ke všem ostatním, a přispíval tak společnosti a raketovému průmyslu. Moje početné ženské kolegyně pracovaly s muži a naše společná mozková síla nás o světelné roky předstihla před maličkými zaostalými Citadelami, jako byla ta Bena Jamese. Jen naše zbraně by dokázaly vymazat jeho město z povrchu planety dřív, než by stačil ukázat tím svým rozzlobeným prstem, aby ho odsoudil.
Moje dcera si vzala Jasona. Měli dvojčata a čekali třetí z mnoha dětí, doufejme. On dál pracoval jako inženýr v ropném průmyslu a Marla měla doma práci na dálku, doučovala univerzitní studenty fyziku a zároveň zůstávala doma na plný úvazek s batolaty. S jeho podporou získala bakalářský titul a on během jejího univerzitního studia zůstával doma a hlídal děti. Nyní navštěvovala online kurzy pro získání postgraduálního titulu. Také se jim dařilo věnovat se umělecké tvorbě, každé ráno malovali a prodávali svá díla za vysoké ceny, což byla jejich společná vášeň, která je na začátku svedla dohromady. Každý večer večeřeli všichni čtyři společně, a kdykoli jsem se chtěla s Jaredem a Eloise zastavit, byli jsme vítáni s otevřenou náručí.
V době, kdy jsem se znovu vdala, byl Ben James vzdálenou pointou vtipů.
Můj manžel Henry říkával: „Nemůžu uvěřit, že věděl, že Bitcoin dá mužům moc a svobodu hlasovat nohama, ale nedokázal předvídat, že dá ženám stejnou moc u mužů.“
Marla by dodala: „Vlastně si myslel, že se všichni vrátíme k ničemu jinému než k tradičním rolím žen, které budou trčet doma a on jim bude říkat, co se nám líbí, co chceme.“
Smála bych se, Henryho ruka by mě šťastně objala. „Naše svoboda znamená, že muži musí být lepší, aby si nás vybrali – máme prostředky, abychom utekli, aby se nám dařilo, abychom měli moc vybrat si, kdo je pro nás nejlepší, abychom měli hlas u stolu.“ Drze jsem dodala: „Muži musí dát větší důkaz práce.“
Henry mě pevněji objal. „Díky motivaci jsme lepší muži. Mně to zní jako čisté pozitivum pro společnost.“
Marla se radostně usmála. „Dejte mi svobodu, nebo mi dejte smrt.“
Tento příspěvek napsal host Ninja Grandma. Vyjádřené názory jsou výhradně její vlastní a nemusí nutně odrážet názory společnosti BTC Inc. nebo časopisu Bitcoin Magazine.
