Skutečné vyřešení problému přijímání finančních prostředků bez zajištění likvidity z cizího uzlu vyžaduje změny na úrovni protokolu.
Jedná se o názorový úvodník Shinobiho, samouka v oblasti Bitcoinu a moderátora technicky zaměřeného podcastu o Bitcoinu.
Ignorování problémů Lightning Network a zásobníku protokolů se zdá být v dnešní době velmi populární. V současné době se jedná o nejrozšířenější a nejpoužívanější druhou vrstvu sítě Bitcoin, která se z hlediska dalšího vývoje pohybuje nejrychleji. Má také spoustu nedostatků, které se dají snadno zamést pod koberec a obejít, vzhledem k tomu, že je velmi malá a ve velmi rané fázi přijetí. To však neznamená, že tyto problémy zmizí, nebo že se změní skutečnost, že v mnohem větším měřítku a dále po křivce přijetí se tyto problémy stanou velmi reálnými a budou vyžadovat skutečná škálovatelná řešení.
Jedním z problémů v jádru systému Lightning je otázka přijímání likvidity. Přes síť Lightning není možné přijímat žádné finanční prostředky, aniž by bylo nejprve zajištěno přijetí likvidity z uzlu někoho jiného. To je zásadní a nevyhnutelné omezení používání sítě Lightning neúředním způsobem. Je zřejmé, že pomocí věcí jako Wallet of Satoshi nebo výchozí LNDHub Bluewallet (které jsou custodial) můžete tento problém obejít, ale to jen proto, že to za vás vyřešil někdo jiný a vy ve skutečnosti nemáte své prostředky pod kontrolou. Když však řešíte věci samospádem, musíte problém skutečně řešit.
Když byla Lightning Network poprvé spuštěna a začala se reálně používat v éře „#Reckless“, byl tento problém řešen velmi neformálně. Řešil se v podstatě prostřednictvím sociálních vazeb; prostřednictvím žádostí adresovaných známým nebo blízkým přátelům; prostřednictvím dohod o podání ruky: „Ahoj kamaráde, můžeš mi poslat nějakou likviditu, právě jsem roztočil svůj node.“ Neexistovala žádná tržiště, neexistovaly žádné služby, které by bylo možné využít, šlo doslova jen o to, že si přátelé navzájem pomáhali. Dokonce i dnes, díky věcem jako PLEBNET, se velké procento získávání likvidity v síti odehrává v těchto druzích neformálních sociálních dohod.
Síť je stále velmi malá a stále se omezuje na to, co je na sociálním grafu malá množina aktérů, kteří i přes nepřímé stupně separace nejsou od sebe tak daleko. Řekl bych, že dnes teprve začínáme vstupovat do fáze růstu, kdy se velikost sítě a počet zapojených osob začíná dostávat do bodu, kdy tento typ uspořádání a dynamiky již není udržitelný.
Další fáze růstu při řešení tohoto problému nastala nedlouho po spuštění sítě. Služby jako LNBIG začaly zřizovat stránku, na které mohli lidé žádat o příchozí likviditu. Společnost Bitrefill začala nabízet kanály s příjmem likvidity jako službu (a přitom vytvořila svou specifikaci „Turbo kanál“, která umožňuje používat kanál ještě předtím, než je potvrzen v řetězci). Podobné služby nabízí také Coincharge, Voltage a mnoho dalších společností. Zaplacením poplatku si můžete jednoduše nechat otevřít kanál u firmy, která vám poskytne přijímací likviditu, aby vám mohla posílat peníze. Tento krok ve vývoji věcí nastal proto, aby se vyřešil jakýsi problém se škálováním, protože ne všichni nově příchozí uživatelé měli tyto sociální vazby, aby získali příchozí likviditu. I kdyby tomu tak bylo, lidé mají jen tolik peněz, kolik mohou přidělit kanálům pro lidi, které znají. Nemůžete také očekávat, že lidé budou celý den sedět a za všech okolností budou připraveni otevřít kanály, když lidé budou potřebovat likviditu. Podnik má tedy prostor vstoupit a problém za poplatek vyřešit.
Máte také dynamiku poskytovatelů bleskových služeb (LSP), jako je Breez, kteří do toho vstupují a sami poskytují určité množství likvidity pro příjem svých uživatelů. To však stále naráží na stejné obecné problémy jako získávání věcí od známých: Breez má k dispozici pouze tolik peněz, kolik může svým uživatelům přidělit na příjem finančních prostředků. Vydělávají sice na poplatcích za směrování tím, že jsou uzlem, ke kterému jste připojeni, ale nakonec narazí na problém, že musí spravovat omezené množství prostředků v rostoucí uživatelské základně. To není trvale udržitelné.
Dalším typem řešení tohoto základního problému Lightningu byla skutečná tržiště. Nikoliv podnik, který vám prodává své vlastní prostředky v podobě přijímací kapacity, ale tržiště, kam může kdokoliv přijít a nabídnout prodej přijímací likvidity komukoliv, kdo ji chce koupit. Dvěma příklady tohoto řešení jsou aukční dům Lightning Lab „Lightning Pool“ a tržiště Magma společnosti Amboss. Lightning Pool dokonce prosazuje minimální dobu, po kterou musí nakoupené kanály zůstat otevřené v řetězci prostřednictvím časového zámku CLTV. V obou případech se jedná o neúřední způsoby, jak centrální strana (Lightning Labs a Amboss) může párovat lidi, kteří chtějí prodávat, s těmi, kteří chtějí nakupovat příchozí likviditu. Problém je, že jsou stále závislé na centralizovaném zprostředkovateli, aby to fungovalo. Lightning Lab’s i Amboss ve skutečnosti účtují poplatky za účast ve svých aukcích.
Poslední kategorii řešení tohoto problému ztělesňuje Liquidity Ads společnosti CLN, decentralizované tržiště pro příjem likvidity postavené na základě kanálů s dvojím financováním (kde obě strany kanálu poskytují likviditu na financování namísto pouze jedné). Liquidity Ads využívá drbací protokol Lightning Network, který inzeruje veřejné kanály dostupné pro směrování plateb s cílem veřejně zveřejnit inzeráty, že jste ochotni prodat přijímání likvidity. Stejně jako Lightning Pool také prosazuje „dobu pronájmu“, po kterou musí kanál zůstat otevřený s časovým zámkem CLTV na řetězci.
Všechny tyto různé možnosti tedy nechávají ve vzduchu viset jednu otázku: Jak chceme skutečně přistupovat k řešení tohoto problému v dlouhodobém horizontu a ve velkém měřítku? Doslova není možné přijímat finanční prostředky prostřednictvím sítě Lightning Network, aniž bychom nejprve získali přijímající likviditu. To je základní omezení samotného protokolu. Chceme tento problém vyřešit na úrovni samotného protokolu, vzhledem k tomu, že právě tam se nachází současné omezení, nebo se při tom chceme opřít o centralizované služby a tržiště?
Když na to přijde, je to otázka síťového efektu a problém slepice nebo vejce. Kupující chtějí jít tam, kde jsou prodejci, ale prodejci budou chtít jít také tam, kde jsou kupující. Pokud se při řešení tohoto problému budeme silně opírat o centralizovaná tržiště nebo služby, pak se nakonec tento síťový efekt bude stupňovat a bude stále obtížnější jej překonat pomocí decentralizovaných alternativ založených na protokolu. To je tedy velmi důležitá otázka, kterou by si uživatelé měli klást již nyní. Necháme tento masivní nedostatek zásobníku protokolu Lightning zcela vyřešit centralizovanými obchodními službami, nebo se jej pokusíme vyřešit na úrovni samotného protokolu?
Osobně si myslím, že vzhledem k tomu, že potřeba příchozí likvidity je naprosto nezbytná pro využití protokolu samospádem, měl by se tento problém řešit na úrovni protokolu. A jako poslední poznámka, řešit to na úrovni protokolu decentralizovaným způsobem stále umožňuje současným podnikům a centralizovaným řešením otevřeně konkurovat tím, že sami používají tento protokol.
Tento příspěvek napsal jako host Shinobi. Vyjádřené názory jsou výhradně jeho vlastní a nemusí nutně odrážet názory společnosti BTC Inc nebo Bitcoin Magazine.
