Zákon o boji proti praní špinavých peněz z roku 2022 (Digital Asset Anti-Money Laundering Act Of 2022) od Elizabeth Warrenové navrhuje protiústavní omezení soukromí uživatelů bitcoinu
Jedná se o názorový článek L0la L33tz, výzkumníka v oblasti soukromí a bezpečnosti a zastánce hackingu.
Americký Senát včera navrhl zákon Digital Asset Anti-Money Laundering Act Of 2022 – návrh zákona, který se nejen hluboce dotýká mezinárodních lidských práv, ale je protiústavní a v přímém rozporu se současnými americkými předpisy o ochraně soukromí spotřebitelů.
Co je obsahem návrhu zákona?
The Digital Asset Anti-Money Laundering Act Of 2022, který navrhla senátorka Elizabeth Warrenová, navrhuje mimo jiné následující předpisy:
- Oddíl třetí, část a: Klasifikace úschovných peněženek a „neúschovných poskytovatelů peněženek“, čímž se pravděpodobně rozumí vývojáři neúschovných peněženek, jakož i těžaři kryptoměn, validátory nebo jiné uzly, které mohou působit při ověřování nebo zabezpečování transakcí třetích stran, nezávislí účastníci sítě a další validátoři s kontrolou nad síťovými protokoly, jako podniky poskytující peněžní služby.
- Oddíl třetí, část d: Vyhlášení pravidla, které zakazuje finančním institucím nakládat, používat nebo provádět transakce s mixéry digitálních aktiv, mincemi pro ochranu soukromí a dalšími technologiemi zvyšujícími anonymitu, jak určí ministr financí USA; a nakládat, používat nebo provádět transakce s digitálními aktivy, která byla anonymizována.“
Oddíl třetí, část a zákona Digital Asset Anti-Money Laundering Act Of 2022 by považoval všechny, kdo vyvíjejí peněženky, které nejsou opatřeny ochranou, za převodce peněz a vyžadoval by, aby získali licenci. Problém: „poskytovatelé nehospodářských peněženek“ neexistují. „Nehostované peněženky“ neboli nekustiční peněženky jsou jednoduše software.
Porušování prvního dodatku
Uzákonění části třetí, části a by tedy vyžadovalo, aby každý, kdo napíše software, který umožňuje odesílání, přijímání a podepisování bitcoinových transakcí, získal licenci na převod peněz. Tento pokus o omezení psaní kódu není ničím novým a jedná se přímo o protiústavní přístup, neboť americká ústava jasně stanoví, že „Kongres nesmí vydávat zákony… omezující svobodu projevu“
Za těchto okolností byly pokusy o regulaci psaní softwaru americkými soudy mnohokrát zamítnuty.
Například ve věci Universal City Studios vs. Corley z roku 2001 se druhý obvod zabýval pokusem o omezení počítačového kódu s následujícími argumenty:
- Sdělení neztrácí ústavní ochranu jako „projev“ jen proto, že je vyjádřeno jazykem počítačového kódu. Pokud by se někdo rozhodl napsat román výhradně v objektovém kódu počítače pomocí řetězců jedniček a nul pro každé písmeno každého slova, výsledné dílo by se pro ústavní účely nelišilo od toho, kdyby bylo napsáno v angličtině.“
- Počítačové programy nejsou vyňaty z kategorie projevů podle prvního dodatku jen proto, že jejich instrukce vyžadují použití počítače. Recept není o nic méně „projevem“, protože vyžaduje použití trouby, a hudební partitura není o nic méně „projevem“, protože specifikuje provedení na elektrickou kytaru. Skutečnost, že program má schopnost řídit fungování počítače, neznamená, že postrádá další schopnost předávat informace, a právě předávání informací činí z instrukcí „projev“ pro účely prvního dodatku.
- Omezení ochrany programátorů podle prvního dodatku na popisy počítačového kódu (ale ne na kód samotný) by bránilo diskusi mezi odborníky na počítače, stejně jako omezení ochrany hudebníků na popisy hudebních partitur (ale ne na sekvence not) by bránilo jejich výměně myšlenek a vyjádření. Instrukce, které sdělují informace srozumitelné člověku, se kvalifikují jako projev bez ohledu na to, zda jsou instrukce určeny k provedení počítačem nebo člověkem (nebo oběma).
Soud dále citoval, že omezení svobody projevu podle zákona USA č. 121/2000 Sb. ústavou je přípustné pouze tehdy, pokud slouží podstatnému vládnímu zájmu, tento zájem nesouvisí s potlačováním svobody projevu a regulace je úzce přizpůsobená, což v tomto kontextu vyžaduje, aby zvolené prostředky nezatěžovaly podstatně více projevů, než je nezbytné k prosazení legitimních zájmů vlády.“
Klíč, který hýbe domem
To, že třetí oddíl zákona proti praní digitálních aktiv slouží jakémukoli jinému účelu než přímému omezení svobody projevu, senátorka Warrenová zatím neprokázala. A i tak se zdá, že tento oddíl má příliš široký záběr na to, aby mohl být legálně aplikován bez přímého porušení ústavních práv, zejména proto, že vývojáři peněženek, které neslouží k zadržování, neslouží k přenosu peněz.
Non-custodial wallets přenášejí bitcoin měnu stejně jako klíč od vlastních dveří pohybuje domem. Nekustodiální peněženky fungují jako podpisová zařízení, která převádějí přístupová práva k bitcoinům – zatímco samotné aktivum se nikdy nepohybuje. Pokus o omezení vývoje nekustifikačních peněženek by proto představoval regulaci kryptografie veřejného a soukromého klíče, o kterou se již také někdo pokusil a která byla zrušena kvůli porušení prvního dodatku americké ústavy.
Podobně nesmyslná jako zarámování vývojářů nekuristodialních peněženek jako převodců peněz je myšlenka, že „uzly, které mohou působit při ověřování nebo zajišťování transakcí třetích stran“ a „nezávislí účastníci sítě“ musí být definováni jako podniky poskytující peněžní služby, což v důsledku představuje, že každý, kdo provozuje uzel Bitcoinu, musí k této činnosti získat licenci
Uzly Bitcoinu z definice nezajišťují transakce třetích stran. Bitcoinové uzly spíše ověřují vlastní verzi blockchainu proti kopiím získaným prostřednictvím jiných uzlů v síti. Uzly nezajišťují ani nepřenášejí transakce třetích stran. Pokud dojde k výpadku uzlu Bitcoinu, nejsou ovlivněny žádné prostředky jiných uživatelů.
Snahu o to, aby provozovatelé uzlů Bitcoinu byli považováni za převodce peněz, lze proto považovat za pokus o regulaci toho, které osoby mohou porovnávat informace. Navrhovaný zákon opět není schopen dostatečně prokázat, že oddíl třetí má dostatečně úzký rozsah, který by dostatečně odůvodňoval schválení takového zákona, aniž by byly porušeny další aspekty svobody projevu a svobody informací.
Oddíl třetí se dále pokouší regulovat těžaře bitcoinů jako podniky poskytující peněžní služby. I zde návrh zákona vykazuje trapnou míru nepochopení vlastní technologie, kterou se pokouší omezit.
Těžař bitcoinů není nic jiného než počítač, tedy stroj, který zpracovává kód jako řeč. V žádném případě těžař bitcoinů nepřenáší bitcoiny z místa A do místa B. Těžař bitcoinů spíše šíří bloky informací do sítě. Regulace těžařů bitcoinů z technologického hlediska neobstojí. Kromě toho oddíl třetí opět nedokládá, že by povolené používání těžařů bitcoinů nepředstavovalo další porušování práv kohokoli, kdo používá počítač, zejména k přístupu k projevu a jeho vysílání, jak je chráněno ústavou USA.
Porušování dobře zavedených lidských práv
Tím, že se snaží omezit nakládání s digitálními aktivy, která byla anonymizována, jak je deklarováno v části d oddílu třetího, nebo jejich používání či uzavírání obchodů s nimi, zákon o boji proti praní špinavých peněz dále porušuje aspekty zákona o spravedlivém úvěrovém zpravodajství (FCRA), kalifornského zákona o ochraně soukromí, doložky o výsadách a imunitách v ústavě USA, jakož i článku 12 a článku 13 části a a b Všeobecné deklarace lidských práv.
FCRA z roku 1970 je federální právní předpis USA, který upravuje přesnost, spravedlnost a soukromí informací o spotřebitelích, s nimiž nakládají agentury poskytující úvěrové informace v rámci shromažďování, šíření a používání informací o spotřebitelích, včetně informací o spotřebitelských úvěrech. Podle tohoto zákona jsou agentury poskytující úvěrové informace povinny odstranit negativní informace po sedmi letech od data prvního prodlení, s výjimkou bankrotů (10 let) a daňových zástavních práv (7 let od jejich zaplacení).
Transakce s bitcoiny poskytují samy o sobě neměnnou historii. Omezení služeb a nástrojů pro ochranu soukromí, jak jsou definovány v zákoně proti praní špinavých peněz v oblasti digitálních aktiv jako služby „určené k utajení nebo zastření původu, místa určení a protistran transakcí s digitálními aktivy“, přímo porušuje předpisy FCRA, protože agenturám poskytujícím úvěrové informace by bylo umožněno uchovávat neomezené záznamy o finančních informacích a transakcích jakéhokoli uživatele bez možnosti výmazu.
Gramm-Leach-Bliley Act je americký ústavní zákon, kterým se řídí regulace bankovních společností, pojišťoven a společností obchodujících s cennými papíry. Podle zákona Gramm-Leach-Bliley Act jsou společnosti povinny poskytnout spotřebitelům při navazování vztahů se spotřebiteli oznámení o ochraně osobních údajů, které dokládá rozsah použití finančních informací. V souladu se zákonem FCRA musí být uživatelům poskytnuto právo odmítnout sdílení informací
Vzhledem k tomu, že blockchain je veřejná účetní kniha, s omezením nástrojů a služeb na ochranu soukromí by uživatelé nemohli odmítnout sdílení informací, protože finanční informace týkající se bitcoinových transakcí jsou ve výchozím nastavení sdíleny s každým a s každým, kdo je schopen blockchain bitcoinu zobrazit. Omezení nástrojů a služeb chránících soukromí proto představuje přímé porušení zákona Gramm-Leach-Bliley.
Kalifornský zákon o ochraně soukromí je zákon na úrovni státu, který upravuje nakládání s informacemi o spotřebitelích, včetně finančních informací. Často je považován za přísnější provedení zákona Gramm-Leach-Bliley. Zákon zde stanoví, že finanční informace musí být uchovávány v rámci jednoho finančního subjektu a omezuje přístup k jiným finančním subjektům na základě příslušnosti.
V případě bitcoinových transakcí jakýkoli finanční podnik provádějící transakce v blockchainu jménem zákazníků nevyhnutelně sdílí finanční informace o zákaznících s jinými finančními subjekty – konkrétně s kýmkoli, kdo je schopen nahlížet do block exploreru -, neboť blockchain je opět veřejnou účetní knihou. Omezení používání technologií pro ochranu soukromí, jako je zaslepená elektronická hotovost nebo CoinJoin, pro podniky zde přímo porušuje příslušné paragrafy kalifornského zákona o ochraně soukromí.
Zákon o boji proti praní špinavých peněz v oblasti digitálních aktiv dále porušuje kalifornský zákon o právech na soukromí z roku 2020, který stanoví, že podniky musí získat povolení prostřednictvím rodiče nebo opatrovníka ke shromažďování údajů o osobách mladších 16 let; nařízení nevymahatelné s omezením nástrojů pro ochranu soukromí, protože při hromadném shromažďování údajů pro analýzu řetězců nelze věk uživatelů bitcoinu jasně rozlišit.
Ustanovení o výsadách a imunitě je součástí ústavy USA a upravuje svobodu pohybu. Ve věci Paul v. Virginia z roku 1869 soud rozhodl, že si osoby z USA musí zachovat „právo volného vstupu do jiných států a výstupu z nich“, což vedlo k vytvoření této doložky. Díky omezení zastírání původu finančních prostředků, jakož i omezením týkajícím se zastírání odesílatelů a příjemců, zákon o boji proti praní špinavých peněz v oblasti digitálních aktiv přímo otevírá jednotlivcům možnost svévolného omezení svobody pohybu, neboť žádný jednotlivec nemůže překročit hranice státu, aniž by si zakoupil potřebné prostředky, jako jsou například jízdenky na benzín nebo vlak.
Důsledky plně sledovatelných platebních prostředků na svobodu pohybu jednotlivců se nejnověji projevily při protestech v Hongkongu, během nichž byli protestující identifikováni podle času a místa, kde si zakoupili jízdenku na vlak pomocí digitálních platebních prostředků.
Z těchto důvodů lze dále tvrdit, že zákon o boji proti praní špinavých peněz digitálními prostředky porušuje články 18, 19 a 22 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966, které upravují právo jednotlivce protestovat a svobodně se shromažďovat, jakož i článek 11, který upravuje právo na svobodné sdružování, a článek 9, který upravuje svobodu náboženského vyznání, neboť ani jedno z těchto práv není ze strany jednotlivce bez soukromé formy platby účinně uzákonitelné.
Kromě toho z výše uvedených důvodů zákon o boji proti praní špinavých peněz z digitálních aktiv porušuje článek 13 Všeobecné deklarace lidských práv, který představuje právo na svobodu pohybu a uvádí, že každý člověk si musí zachovat právo opustit jakoukoli zemi a vrátit se do své vlastní země, jakož i článek 12, který uvádí, že nikdo nesmí být vystaven svévolným zásahům do svého soukromí.
Oddíl třetí, část d zákona o boji proti praní špinavých peněz navrhuje umožnit totální dohled nad každým, kdo používá bitcoin jako měnu, pod záminkou předpisů proti praní špinavých peněz. Přesto zpráva Chainalysis o kryptokriminalitě z roku 2021 zjistila, že nezákonná činnost při používání kryptoměn dosáhla historického minima, neboť objemy dosahují rekordních hodnot, což jasně činí navrhované zákazy technologií pro ochranu soukromí v kryptoměnách svévolnými, a tudíž představují jasné porušení článku 12.
Dále porušuje zákon o právu na finanční soukromí (RFPA), federální zákon, podle kterého musí vlády získat souhlas zákazníka s přístupem k finančním informacím, což je další předpis, který by se s omezením nástrojů a služeb pro ochranu soukromí a umožněním hromadného sledování uživatelů bitcoinů stal prakticky nevymahatelným. Zatímco zákon RFPA byl v roce 2001 pozměněn zákonem Patriot Act, aby zahrnoval nucené zpřístupnění požadovaných informací zpravodajským a kontrarozvědným agenturám pro jakékoli vyšetřování související s terorismem, hromadný dohled nad všemi uživateli kryptoměn lze s ohledem na tržní kapitalizaci ve výši 15,8 bilionu USD při souvisejícím objemu nelegálních transakcí 0,15 % jen stěží obhajovat zákonem Patriot Act.
Jak upozorňuje neziskové výzkumné a advokační centrum Coincenter, zákon o boji proti praní špinavých peněz v oblasti digitálních aktiv může být navíc v rozporu se čtvrtým dodatkem americké ústavy, neboť nařizuje bezdůvodné sledování uživatelů kryptoměn prostřednictvím vývojářů a těžařů, přičemž neslouží žádnému účelu vůči jejich operacím
Lze navrhnout, aby senátorka Warrenová věnovala méně času pokusům o regulaci technologií, kterým zjevně nerozumí, a více času studiu stávajících finančních předpisů. Dále by bylo dobré, aby se zdržela pokusů o porušování ústavních práv svých voličů a místo toho věnovala své úsilí jejich ochraně. Koneckonců, za to ji platíme.“
Tento příspěvek napsala jako host L0la L33tz. Vyjádřené názory jsou výhradně jeho vlastní a nemusí nutně odrážet názory společnosti BTC Inc. nebo časopisu Bitcoin Magazine.
